Práce žáků
Valentýnské Pátkoviny
Vážení a milí čtenáři,
únorové dny nám v redakci Pátkovin rozjasnilo téma svatého Valentýna, a proto jsme se rozhodli o tuto radost podělit i s vámi. V novém vydání vás čekají příběhy a komiksy plné lásky, ale také interaktivní část v podobě kvízů. Pokud navíc přemýšlíte, jak tento den udělat opravdu výjimečným, nechte se inspirovat našimi tipy na valentýnské filmy, recepty či dekorace.
Přejeme vám, aby pro vás čtení našich novin bylo stejně příjemným zážitkem, jako pro nás bylo jejich vytváření.
Žáci VI.C se zapojili do pokusu o světový rekord
Žáci třídy VI.C se s nadšením zapojili do akce vyhlášené SŠTE Brno.
Cílem této jedinečné výzvy je překonání světového rekordu v počtu ručně psaných definic slova učitel. Šesťáci se s chutí pustili při hodině českého jazyka do práce a ukázali svoji kreativitu, jazykovou zdatnost. Každá definice byla originální a dohromady přispěly k myšlence ocenit význam učitelské profese.
Účast v této akci byla pro žáky nejen zajímavou zkušeností, ale také příležitostí stát se součástí mimořádného rekordu.
Mgr. Martina Šmejkalová
Vánoční Pátkoviny🎄
Vážení a milí čtenáři,
v tomto krásném předvánočním období si můžete udělat radost čtenářskou chvilkou našich nových školních novin Pátkovin.
Ať už patříte mezi milovníky vánočních tradic, nebo se na svátky díváte trochu jinak, nezapomeňte otevřít naše noviny a ponořit se do příběhů, které vám přinesou nejen vánoční kouzlo, ale i dávku inspirace pro nadcházející svátky.
Přejeme vám krásné a klidné Vánoce plné pohody, smíchu a chvil, které vás zahřejí i po zbytek zimy!
Halloweenské Pátkoviny
S radostí vám představujeme nové vydání školních novin Pátkovin, které připravila naše redakce s dávkou podzimní inspirace, kreativity a trochou strašidelného ducha. Věříme, že vás naše články zaujmou a přenesou do podzimní atmosféry. Přejeme vám příjemné čtení.
Prázdninové Pátkoviny
S koncem školního roku se můžete těšit nejen na prázdniny, ale i na nové vydání školních novin Pátkovin. Díky naší pilné redakci si užijete zábavu při vyplňování prázdninových kvízů, křížovek a dozvíte se plno nových informací o přírodě. Neváhejte se ponořit do čtení!
Dokonči příběh podle fotografie
Na hodině českého jazyka dostali žáci za úkol zapojit svou fantazii a dovednosti tvůrčího psaní. Měli dokončit příběh inspirovaný fotografií, která jim posloužila jako výchozí bod. Výsledné práce byly nápadité, originální a často i velmi překvapivé. Přečtěte si, jak si s tímto úkolem poradili!
Od rána sluníčko naznačovalo začátek léta. Marta si tedy naplánovala víkend u moře. Sbalila kufry, nasedla do auta a s muzikou hrající z rádia se vypravila k vodě.
Po vyhřátých kamenných schodech přešla z asfaltového parkoviště na písečnou pláž. Našla si své místo pod útesem, kde většinou nikdo není. Osušku si složila k velkým kamenům
a s úlevným povzdychem si na ni lehla. Vlivem jemného vánku a nárazem vln o balvany se jí začaly pomalu zavírat oči.
Marta propadla hlubokému spánku. O pár hodin později ji ze snů vytrhla obrovská rána. Po nebi tancovaly blesky a hromy jim hrály do rytmu. Tento děsivý muzikál nabral sílu i temně zelenou barvu na plátně. Náhle zazněl skoro ohlušující zvuk, jako by hned před ní projížděl vlak.
Poté bylo jen ticho. Nádech zelené se z nebe vytratil a proměnil v temnotu. Její tep se zrychlil. Rychlý záblesk odhalil monstrum běžící jejím směrem. Tornádo. Marta se nestihla ani ohlédnout, ani žádný výkřik o pomoc nepřešel přes její rty. Není čas. Žádná šance úniku. Vítr ji zvedl do výšin a odnesl, kdo ví kam. Nikdo už o ní nikdy neslyšel.
Laura Bársonyová – 8.B
Užívala jsem si léto na pláži u moře. Příjemně foukal studený vítr a mě hřály paprsky slunce. Chvíli jsem se opalovala a potom jsem vstoupila do moře. Nejdřív se mi zdálo hodně chladné, ale potom jsem si trochu zvykla. Měla jsem s sebou celou potápěčskou výbavu. Rozhodla jsem se, že se potopím do větší hloubky. Viděla jsem spoustu barvených rybiček a mořských ježků, podmořské rostliny. Najednou krásné rybičky zmizely a všechno v mém okolí ztichlo. Rozhlížela jsem se kolem sebe a všimla jsem si, že mě někdo sleduje. Dívala jsem se okolo sebe a začala se bát. Viděla jsem, jak se ke mně z dálky přibližuje velký žralok bílý. Zpanikařila jsem. Plavala jsem, jak nejrychleji jsem mohla. Ale žralok byl rychlejší, a proto se mi rázem zakousl do nohy. Ukousl mi ji i s ploutví. Přestala jsem plavat. Cítila jsem se hrozně vysílená. Žralok odplaval. Kolem jel mladý muž s člunem, hned mě naložil a odvezl na břeh a do nemocnice. Teď jsem bez nohy a do mořských hloubek bych se už nikdy nevrátila.
Petra Honzíková – 8.B
Byl večer 17. července. Seděla na pláži a poslouchala zvuky vln a zpěv ptáků. Ten den byl pro ni náročný. Ráno přišla pozdě do práce, protože zaspala. Během dne se pohádala s rodiči, kteří ji nechtěli pustit na večírek ke kamarádům. Říkala si, proč ji její rodiče nechápou. Čas na pláži utíkal tak rychle. Uběhly už tři hodiny. Tři hodiny přemýšlení o svém životě ji tak unavilo, že usnula přímo na písku a s přílivem se utopila. 17. července skončil těžký a smutný život dívky, která si celý život přála být šťastná.
Darja Misko – 8.B
Užívám si tenhle čas jen pro sebe. Teplé sluneční paprsky mi dopadají na mé tělo. Na obloze není ani mráček, a proto paprsky mohou ukázat svoji plnou sílu. Mezi prsty cítím zrnka písku. Je příjemně vyhřátý. V dáli jsem si všimla hezkých bílých oblázků. Na vteřinu mě napadne, že si pro ně zajdu. Tato myšlenka mě však velmi rychle opustí. Já stále sedím na stejném místě. Ve vzduchu je cítit sůl. Jemný vánek mi rozcuchává vlasy. To mi však vůbec nevadí. Nic mi nemůže pokazit tuhle nádhernou chvíli. Nikdo nikde, na pláži jsem úplně sama. Jako by se
po všech lidech slehla zem. Jen rackové poletují kolem. Už jsem vážně měla pocit, že to nemůže být lepší. Najednou za mými zády objevila skupinka malých uřvaných dětí. Pohoda skončila. Říkám si, že to tak hrozné nebude. Určitě za chvíli odejdou. Pláž je úplně prázdná, nezůstanou tady. No ovšem, zdání klame. Po deseti minutách dětského řevu mi dojde trpělivost a s naštvaným výrazem se zvednu. Pomalu odcházím a mezi prsty se mi zasekávají zrnka horkého písku. Vše se zdálo být až moc růžové. Ani chvíli nemůžu mít klid, pomyslím si. Ale vím o jedné věci, co by mi právě teď udělala radost. Zmrzlina. Aspoň tím bych si mohla zlepšit už takhle zkažené odpoledne. Dojdu k chodníku, opráším si nohy od písku a nazuju si žabky. Pomalou chůzí se vydávám k nejbližšímu stánku. Při cestě přemýšlím, jakou asi příchuť zrovna dnes budou mít. Vanilka je jistá, ale co bude ta druhá? Čokoláda? Meloun? Pomeranč? Za chvíli se dozvím odpověď na moji otázku. Jsem už jen pár kroků od stánku. Vanilka a pistácie. Vida, moje oblíbená! S chutí si objednám tu největší porci. Ochutnám ji a jsem v sedmém nebi. Je výborná! Pomalým krokem se vydám domů a užívám si západ slunce společně se zmrzlinou. Říkám si, že to zase tak hrozné odpoledne nebylo. Ta zmrzlina mi dost zlepšila náladu. Ale zničehonic bum. Moje vynikající zmrzlina se válí na zemi. Nějaký kluk do mě vrazil. Neomluvil se a v klidu pokračoval v chůzi. Ani se neohlédl! S pocitem, že dnes prostě není můj den, pokračuji v cestě domů. Byla to tak dobrá zmrzlina a já si sotva párkrát lízla. Je mi z toho až smutno. Dojdu domů a svalím se do postele. Snad zítřejší den bude lepší, pomyslím si. Za pár minut usínám jako malé děťátko.
Tereza Bebrová – 9.B
Velikonoční Pátkoviny
Velikonoce se rychle blíží, a proto si pro vás naše šikovné redaktorky školních novin Pátkovin připravily velikonoční vydání plné zajímavých informací, ale i nápadů k využití při velikonočním tvoření.
Doufáme, že se bude líbit!
Romantická báseň
Muž, žena, kněz a rytíř stáli u oltáře.
Kněz pečetil věrnost v jejich věčné lásce.
Muž, celý šťasten, usmíval se na ni.
Ona přežívajíc věčné čekání
hledíc na jeho rty prázdné
říkajíc si, jak by do nich vnesla plno vášně.
Kněz skončil své odříkání
tu se jejich rty setkaly a plné čisté lásky.
Ten rytíř tam jen stál a hleděl do té krásy.
Poznával ty oči, ty rty a ten hlas.
Kdysi byla jeho, ale rozdělil je čas.
Nyní pouze přihlížel
a ze svatby plný myšlenek žalu odešel.
autor Samuel Kislan – 8.B
Úvaha – Čím bych chtěl být a proč?
Každý z nás má své sny a představy o budoucnosti. Žáci 8. ročníku se ve svých úvahách zamysleli nad tím, jaké povolání by si jednou vybrali a proč je právě tato cesta láká. Jaké hodnoty jsou pro ně důležité? Co je motivuje? Přečtěte si tři vybrané úvahy, ve kterých žáci sdílejí své plány, přání i úvahy nad tím, co obnáší práce jejich snů
Čím bych chtěla být a proč? – úvaha
Jaká je má vysněná práce? To je velmi těžká otázka, kterou si pokládám velice často a neumím na ni zatím odpovědět. Možná by mě bavilo být laborantkou a rozebírat různé vzorky krve. Nebo zubním technikem a vyrábět zuby nebo rovnátka. Či třeba studovat cestovní ruch, nebo ekonomiku? Mám toho plnou hlavu a pořád nad svojí budoucností přemýšlím. To, co ale vím je, že budu určitě dávat minimálně jednu přihlášku na střední školu zdravotní. Vím, že se tam bude hlásit hodně studentů, ale věřím si, že se na přijímací zkoušky řádně připravím a dostanu se tam. Ještě mám hodně o čem uvažovat. Jsem zvědavá, kam mě nakonec budoucnost zavede.
autorka Veronika Vávrová – 8.B
Čím bych chtěl být a proč? – úvaha
Tuto otázku si poslední dobou kladu stále více a více, protože se za rok budu připravovat na přijímací zkoušky na střední školu. Podle mě je to první velký krok, který mě k mému budoucímu povolání nasměruje. Nejspíše bych chtěl být lékařem. Sice ještě nevím, jestli bych byl chirurgem, zubařem. Ale téma člověk, lidské tělo mě docela zajímá. Druhá možnost by bylo povolání, které by mělo něco společného s fyzikou a matematikou. Osobně bych rád propojil sport s mým budoucím povoláním. Například fungování lidského těla při fyzické námaze je poměrně zajímavé téma. Sport mě také naučil disciplíně a tvrdé práci, to jsou vlastnosti, které v mé budoucí profesi budou určitě důležité. Stále nemám stoprocentně jasno, ale myslím si, že jakákoli volba bude správná, pokud mě mé povolání bude naplňovat a bavit.
autor Martin Honzík – 8.B
Čím bych chtěla být a proč? – úvaha
Čím bych chtěla být? Ještě moc nevím, ale myslím si, že by mě bavilo být učitelkou nebo doktorkou. Nedělá mi problém mluvit před třídou a umím docela dobře přírodopis. Chápu ho ze všech předmětů nejvíce a dané téma si rychle zapamatuji. Ale stejně mám ještě hodně času si rozmyslet, jakou profesi si zvolit. Podle mě je velmi důležité, aby mě vybrané povolání dlouhodobě naplňovalo a přinášelo mi radost. Ale když se nad tím více zamyslím, raději bych se stala učitelkou. Je to méně stresující zaměstnání.
autorka Petra Honzíková – 8.B
Úvaha – Láska
Co je vlastně láska? Láska znamená cítit, někoho milovat. Je to pouto k někomu a něčemu, co ti přirostlo k srdci. Můžeme milovat naše rodiče. Ty, kteří nás přivedli na svět a starali se o nás, když jsme byli menší. Milovat se dá také nějaký koníček. Něco, u čeho se můžeme zrelaxovat, vypnout mozek a dělat jen tu jednu věc. Mám ale dojem, že když se řekne láska, lidem se vybaví hlavně jedno. Vztah. Ať už v mládí, dospělosti nebo ve stáří vztah je něco, co by lidem mělo dávat radost do života. Bohužel tomu vždy není tak.
Slovo láska zní krásně a také že je krásná. Jenže mnohdy to, co milujeme, bolí nejvíc, když o to přijdeme. Některé vztahy skončí, i když jsme měli pocit, že budou trvat věčně. Pro lásku se musí někdy člověk dost obětovat. Být ochotný se změnit, překonávat překážky a nezanevřít na toho druhého kvůli maličkostem.
Když to nevyjde, máme pocit, že vše bylo zbytečné a říkáme si, proč jsme se tolik snažili. Já osobně si myslím, že každý člověk někdy najde svoji druhou půlku, se kterou bude opravdu šťastný. Může to být dřív nebo později, ale jednou se ti dva lidé najdou.
Láska ke druhému znamená přijmout ho takového jaký je, podporovat ho a být ochotný s ním vyřešit jakákoliv trápení. Láska pro někoho může být i druhý domov. Místo pochopení, útěchy a upřímné lásky.
Láska dle mého není jen nějaký obyčejný cit. Je to pouto k něčemu, na čem nám záleží, o co se chceme starat a co milujeme. Je to stav, při kterém se nám zdá vše lepší, protože máme někoho, s kým to můžeme prožít.
Láska je krásná, ale může se stát i nebezpečným nástrojem.
Tak či tak, láska je něco, co si v životě zaslouží určitě každý.
autor Samuel Kislan – 8.B
Úvaha – Jaká bych byla učitelka/Jaký bych byl učitel?
Být učitelem není jen o předávání znalostí, ale i o velké zodpovědnosti. Žáci 8. ročníku se ve svých úvahách zamysleli nad tím, jaké by to bylo stát před třídou, vést vyučování a nést odpovědnost za vzdělávání i výchovu svých žáků. Dokázali by být spravedliví, trpěliví a inspirující? Přečtěte si tři úvahy, ve kterých se žáci upřímně zamýšlí nad touto náročnou, ale důležitou rolí.
Jaká bych byla učitelka? – úvaha
Jaká bych byla učitelka? Tato myšlenka mě nikdy nenapadla. Až do této chvíle.
Učitelé jsou důležití, což si někdy neuvědomujeme. Hlavně tedy ve chvílích, kdy je kritizujeme. Mají velké množství schopností, které mně schází.
Každý z kantorů je jiný. Někteří jsou přísní, ale občas v životě natrefíme i na vtipné učitele. Ti, kteří berou výuku odlišným způsobem. Všichni ale mají jeden nesmírně důležitý úkol. Možná nám to nedochází, ale to, co si odnášíme ze školy, nám tak trochu určuje budoucnost. Jde o to, zda budeme mít dostatek znalostí pro naši vysněnou práci. Učitelství mi připadá jako obrovské břemeno. Předávání znalostí zcela nové generaci je jako nosit svět na svých ramenou. V závěru své úvahy docházím k myšlence, že není v mých silách být učitelkou. Jsem ale vděčná za učitele, co jsem ve svém životě doposud poznala.
Snad i mé děti budou mít na své učitele šťastnou ruku.
autorka Laura Bársonyová – třída 8.B
Jaká bych byla učitelka? – úvaha
Jaká bych byla učitelka? Je to těžká otázka, protože jsem o tom nikdy nepřemýšlela. Myslím si, že se na to povolání moc nehodím. Kdybych byla učitelkou, asi bych si každý den opakovala slova: „Proč jsem si vybrala toto povolání?“ Když se zamyslím nad tím, jak svoji profesi učitelé mohou zvládat, tak zjišťuji, že je v některých případech obdivuji. Obdivuji jejich trpělivost a stále stejnou lásku k učení, kterou v sobě měli, když ještě studovali.
Kdybych byla já učitelka, tak by mi tyto faktory chyběly. Ale snažila bych se být na děti hodná a připravit pro ně zábavné hodiny. Možná bych s některými dětmi ztratila trpělivost, ale vždy bych se těžké situace snažila vyřešit.
Opravdu nechci být učitelkou. Ale kdo ví, možná se můj názor někdy změní.
autorka Veronika Vávrová – třída 8.B
Kdybych byl učitelem – úvaha
Dokázal bych být učitelem? Na takovou otázku nejde úplné lehce odpovědět. Ačkoliv jsem podle mě schopný pracovat s ostatními, přesto nevím, zda bych měl tu trpělivost někomu něco tisíckrát vysvětlovat dopodrobna, aby to pochopil. Jako učitel bych se určitě choval k jednotlivým třídám tak, jak si zaslouží. Když ta třída bude v pohodě, mé vyučování by bylo zábavnější než ve třídách, kde jen žáci hulákají a nedávají pozor. Můj pohár trpělivosti je velký, takže bych na třídu moc nekřičel. Pokud by si to ale situace žádala, zvýšit hlas bych se nebál. Z počátku bych se snažil vyučování prokládat osobním výkladem a diskutoval bych se třídou o jejich názorech na dané téma. Podle toho, jak by tento systém fungoval, bych učil dále.
Osobně bych ale učitelem být nechtěl. Toto zaměstnání vyžaduje dost znalostí, musíte porozumět tématu, musíte mít hlavně trpělivost, se kterou mám občas trochu problém. A taky bych musel být seriózní a profesionální, což by mi někdy vzhledem k mé povaze dělalo trochu problém.
Učitelství je důležité povolání hlavně na základních školách, kde se učí děti vše úplně od základů. Takové břemeno není lehké a je určitě velmi důležité. Nese hodně zodpovědnosti a povinností. A zrovna učitelé si toto břemeno berou na svá ramena. Učit nás a předávat nám jejich znalosti stejně, jako se je kdysi učili oni.
Obdivuji jejich znalosti a trpělivost, jak s vyrušujícími žáky, tak i s těmi, co potřebují víc pomoci než ostatní. Každý z nich má jiné způsoby učení, ale ve finále nás naučí to, co potřebujeme, abychom se dostali ve svém životě dál. Někdy je kritizujeme, jak nás štvou, ale jednou si na ně vzpomeneme a budeme jim za vše vděční.
autor Samuel Kislan – 8.B
